Cykloklub

Col de l´Iseran a Col du Galibier - perly Savojských alp

Autor: Honza Hakl   03/23/07

malé ohlédnutí za cestou do cyklistického ráje

Shodou příznivých okolností se mě a kolegovi Kolčavovi v červnu 2006 podařilo vyrazit na 3 dny do Savojských alp. Když už do Savojek, tak na to nejlepší, co je k dispozici – tedy na Galibier a na Iseran. Ne, že by ostatní sedla nestála za návštěvu, ale času bylo málo a tak jsem se rád po 5-ti letech vrátil na Galibier a konečně pokořil Col de l´Iseran – nejvyšší sedlo Evropy.






Program byl následující:
středa:
noční přejezd do místa
čtvrtek:
lehké kolo na rozjetí po cestě
pátek:
Col d Galibier
sobota:
Col de l´Iseran
neděle:
návrat domů

Fotky ze čtvrtka a pátku jsou ZDE v galeriích.

Fotky ze soboty jsou ZDE v galeriích.

Mapky jsou nalinkované odkazy na mapový server ViaMichelin.



Čtvrtek – Col du Cucheron – 20 km / 1086 m -
PROFIL

Po nočním přejezdu zkomplikovaném problémy s převodovkou jsme se dostali ke kolu až k večeru a na rozhýbání jsme si dali necelou dvacku v kopečkách jižně od Chambery. Do oblasti jsme vjeli údolím Gorges du Guiers Vif s úžasně natrasovanou silnicí nad údolím a za městečkem St. Pierre d´Entremont jsme se napřed projeli údolíčkem na sever a pak jsme se vrátili a jali se zdolat nejbližší sedlo – Col du Cucheron 1140 m n.m. Dolů jsme se vraceli západnější silničkou.Celá oblast je super pro cyklistiku s nijak výrazným provozem a nádhernými silničkami. V St. Pierre je navíc pěkný malý kempík.

Pátek – Col du Galibier 2645 m n.m. – 84,6 km / 2482 m – PROFIL,

Po ranním přejezdu jsme auto nechali v kempu v Orelle a po snídani vyrazili na Col du Galibier. Ač všední den, potkali jsme spoustu cyklistů. Výjezd na Col d Télegraph byl oproti mé první návštěvě v roce 2001 (kdy jsem neměl skoro nic najeto) pohoda (39–23z.). Před sluncem jsme bylo schovaní v lese, takže to vedro nebylo až tak na obtíž. To po průjezdu městečkem Valloire a opuštění lesů bylo hůř. Po vypití vody z bidonů čerpáme bez obav v častých potůčcích. Stoupání je nádherné, spousta zatáček, nápisy z dřívějších TdF, panoramata s modrým nebem. Po kochání a focení na sedle sjíždíme zpátky dolů do kempu. Ten je naprosto fantastický, bydlí tam asi 5 lidí, v recepci nikdo není, umývárny s teplou vodou uklizené, na cedulce napsaná cena 2 EURO/os. Čekáme, že nás večer přijde někdo zkásnout, když už tam máme od rána auto, ale nikdo nedorazil ani druhý den ráno – takže bydlení bylo grátis – škoda, rád bych zaplatil, ale nebylo komu. Z kempu je jinak nádherný výhled na Col du Télegraphe.

Sobota – Col de l´Iseran 2770 m n. . – 132,5 km / 2511 m -

Tento den máme dva cíle, pokořit nejvyšší sedlo v Evropě a do osmi večer být v Lyonu pro ostatní. Z obav jak dojedeme s lehce hlučící převodovku moc nespím , takže už mám docela spánkový nedostatek, také jak se blíží obávaná cesta zpět, se mi stahuje žaludek a narozdíl od jiných akcí moc nejím – ráno cca čtvrtinka makovce.Ráno se balíme a sjížídíme autem z kempu na parkovište do údolí, abychom po návratu nemuseli vyjíždět ten kopec do kempu a vyrážíme na druho stranu než předchozí den. Stoupáme podél dálnice na zdejší poměry ne zrovna moc citlivě zařízlé do údolí, která mizí na Modane v tunelu a mastí si to do Itálie. My pokračujeme údolím, které vždy když se zúží (celkem třikrát), vyžene silnici do strání, takže pak následuje krátký sjezdík. Hned za Modane je za hlubokým kaňonem přístupným přes lávku parádní hrad L´Esseillon. Za druhým takovým hejblíkem je Lansleourg – Lanceho hrad?!? -, kde je opět odbočka hlavní silnice do Itálie, tentokrát přes sedlo Col du Mont Cenis (2084) a kde podruhé ukusuji makovec. Dále už pak jezdí jen nějací místní a pár turistů se stejným cílem. Za třetím hejblíkem stavíme na náměstíčku v Bessans, kde bereme vodu z kašny a kde se opět snažím něco sníst.Podle mapy by měla silnice z údolí odbočit doleva a tak hledáme každý náznak dopravní stavby v nádherných stráních. Je vidět jen začátek stoupání a pak silnice uhýbá do jiného údolí. Z Bonnevalu je to na vrchol 14 km s převýšením skoro 1000 m. Nádhera. Začínáme stoupat, když tu po pár kilometrech se začalo zatahovat tam nahoře. U jedné z vraceček je jediný dům široko daleko, tak si říkám, že se schováme pod jeho střechou, Kolčava ovšem sebevědomě vstoupil do vnitř i s kolem. Až nyní si všímám, že dům je opuštěný, v jedné půlce dokonce s propadlou střechou, ale druhá půlka je pro nás a podle zařízení i pro spoustu dalších dobrým zázemím před nepřízní počasí. Tahle přestávka mi dost pomohla, i jsem něco zase snědl a když po půl hodině přestává pršet vyrážíme nahoru, za sedlem, které ještě s jednou malo dešťovou zastávkou dobýváme. Nahoře máme kliku, na focení je chvilku hezky a taky je otevřený obchůdek s hospůdkou, kam si jdeme pro razítko a poté co se spustil hustý déšť se i schovat. čekáme a čekáme, ale pohled o údolí, odkud jsme přijeli a kam se máme vrace je dost beznadějný a tak jakmile na chvilku přestane vyrážíme. Kde je včerejší počasí, kdy bylo ve 2000 třicet. 8 stupňů, mokrá silnice, dres, kraťasy a vestička, toť vše. Hlavně sjet do údolí, tam už bude teplejš. No byl to očistec, ale sjeli jsme do Bonnevalu a mastíme než nás chytil déšť a tak se schováváme hned v první vesnici v Bessans. Po hodině čekání, kdy před sebou máme 50 km na kole a 200 autem do Lyonu, píšeme, že to nestíháme a vyrážíme do nekompromisního deště. Déšť postupně slábl, takže k autu dojížídme téměř za sucha.Pak už přejezd autem do Lyonu (samozřejmě jsme to nestihli) a v neděli ráno hurá domů. Převodovka domů vydržela (kiksla až po dalších 3000 km).

Závěrem:Oblast kolem Col du Cucheron je na kolo fantastická a určitě by stála za několikadenní (i bajkový) průzkum.Galibier – i podruhé, stále impozantní s nádherným výjezdem.Iseran – nejvyšší sedlo, dá se tam vyjet na půlku makovce. Kolem sedla na můj vkus moc lidských zásahů – především sjezdovky s vleky. Opravdové stoupání je oproti jiným kratší a dost se nastoupá v údolí.Francouzi za volanty – to nemá chybu, ráj pro kolaře.
Přemýšlíte o návštěvě? Jednoznačně lze doporučit. Máte dotazy? Napište mi mejla.